Seznamka, když to doma nevyjde

Muž pro Vás. Ženy pro Vás. Tak vypadají často titulky na webových stránkách novodobých seznamek. Co ale slibují? Lásku ne, v to už asi nikdo nevěří. Maximálně, že u sešlé se dvojice přeskočí jiskra. Ale i to se děje zřídka. A tak nám nezbývá nic méně,  než sex.

          Ale i zde mají mnozí stud a tak se vlastně seznamky míjí účinkem. Kde ale udělali soudruzi z NDR chybu...? Řekl bych, že v nereálném očekávání, referencích a v preferencích. Se vším nás seznamovalo blízké okolí a tak na ně házím vinu. Ale povrchnosti jsme se pak pro změnu nezbavili my. To my mluvíme o hloubce citu, o lásce, a myslíme tím, že se nám daný objekt musí líbit a musí být pro nás přitažlivý. Pro vyvážení požadavků je třeba zdůraznit, že by nebylo od věci kdyby byl dotyčný(á) zajištěný.

          To je ta naše láska. Naše hloubka citu. Ta úžasná romantika. Puberťák, když mu to přečtete, řekne povrchnost. Ano, on je ještě nezkažený potřebami, proto je upřimně drzý a snad i pravdomluvný.

Stále něco očekáváme. Něco za něco. V partnerství? No nazdar...

Reference? Učíme se přece od okolí. Jejich zkušenost, naše zkušenost.

Preference? Výsledek našich povrchních představ. Jak potom můžeme mít tu drzost říct, že chceme být v klidu, když vytváříme budoucí nepokoje.

Nejsem proti seznamce, nejsem proti erotice. Vždyť i mě si v Praze všimla hezky oblečená žena nabídla mi dobrou cenu a dobrý sex. Fakt nevím, jak poznala, že jsem v balíku. Nebo poznala, že jsem balík? A protože mě to moc rychle, v tuto chvíli,  nemyslelo, tak jsem na ni jen koukal. Ona si asi myslela, že svou mlčenlivostí smlouvám o ceně, a tak snižovala částku až nakonec rozčileně křičela, že bude celá zapatlaná a že zadarmo dělat krávu nebude. No, jsem i za ni moc rád. Rád bych ji poučil o duševních věcech, ale brzo jsem nad ní zlomil hůl a nechal ji v tom jejím, věčně seznamovacím světě. Popelku jednu upatlanou.

         Ti z vás, kteří nechtějí jednou využívat seznamku a náhodně potkané lepé děvy, by neměli v partnerství dělat obchod - něco za něco. Nýbrž dělat by měli všechno pro radost své rodiny. Pro budoucí  klid. Aby jednou třeba nějaký muž nemusel zvolat to, co král izraelský, Abimelech, trefený kamenem do hlavy : „Taste meč a probodněte mne, aby lid mé země nemohl v budoucnu říct: ‚ to žena ho utloukla!’ “